Můj docvak je, že lidi, i když jim to řeknu a předvedu, prostě nezačnou o společnostech(?) / o společenských soustavách(?) / o skupinách(?)... / o μ uvažovat správně. Tabu je příliš zažrané. Týká se i těch, co jsou nahoře, i těch, co jsou dole. Prostě je potřeba být veleindividualista, šílenec, magor, naivní a holt se nenechat zviklat všeobecným terapeutismem, normošstvím, realismem... Lidi, asi od pravěku, asi od počátku lidství, hodně spolupracují. Spolupráce? Práce? Souhra? Součinnost? Ladění? Ten stav, který se teď snažím popsat, i jiní se ho snaží popsat, je, že jen jisté druhy a způsoby spolupráce jsou povoleny. Do velké míry jen ty, co už jsou, i když stále trvá nenávist proti státu, správě, úředníkům -- to je zakázaná spolupráce, nebo jen přísně omezena: co nejmenší stát. Ne všechno, co už je nebo bylo je v pořádku. Prostě jen ekonomika, tak jak byla Bohem Otcem, Matkou Přírodou a Michaelem, zamýšlena. Já chci i jinou spolupráci. I? Možná jenom jinou. Otázku zachování / používání té tak zvané ekonomiky nebo kapitalismu nebo trhu, nebo jak to nazývat, ponechávám otevřenou. Rozhodně se vymykám tomu, že tak to musí být, že jiná možnost není a tak podobně, ale nejdu, až k tomu, že se to musí zničit, ale ani nezůstávám na to, že se to musí v nějaké formě zachovat. Především si všímám těch jiných spoluprací, které jsem μ-provozovlo v minulosti a kterré μ-provozuju v současnosti. Judt: železnice. Sociální demokracie. Zdravotnictví. Výroba a 'alignment' nových lidí. Školy. Věda. Náboženství. Kant. Filosofie. Právo. Správa. A pak. To co mi docvaklo, že velmi převládá, že už to lidi nechtěj, neumí, tabuizují, je jim to odporné: trvanlivé vztahy, třeba pět let, spolupráce, která není ani určována ani potřísněna ekonomikou. Láskyplná. V dobrém. K dobrému. --- #tg365129653 Atencismus. Je v atencismus.txt.